Novinky

Nestýkali se od dětství. Otec pak vydědil svého syna kvůli nezájmu a dědičkou určil svoji sestru. Soud ale rozhodl jinak. Za narušené vztahy a nezájem může otec. O pomoc v nemoci si neřekl. Synovi tak náleží půl milionu. Jeho teta s dovoláním neuspěla.

Otec pořídil u notáře závěť s prohlášením o vydědění svého syna. Jako důvody vydědění uvedl, že syn o něj „neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl“. Že „když byl malý, jeho matka bránila, aby se s ním stýkal“, a že „on sám se nikdy nesnažil navázat kontakt“. Dědičkou svého majetku proto ustanovil sestru a její děti.

Není to pravda, žádal syn svůj díl

Syn se svého dílu domáhal žalobou. Podle něho nejsou důvody vydědění pravdivé. Byl to naopak otec, kdo už při jeho narození zpochybnil otcovství. Otec „od jeho narození neměl zájem se s ním stýkat a navázat citový vztah“. Tím zapříčinil, že si nebyli blízcí.

Po své tetě se u soudu domáhal svého povinného dědického podílu i s úrokem 15 %. Protože čistá hodnota pozůstalosti činila 2 032 081,52 Kč, syn od své tety žádal úhradu svého povinného dílu ve výši 508 020,38 Kč.

Otec umíral bez pomoci syna

Žalovaná teta před soudem namítla, že její bratr vydědil svého syna „zcela právem“. Prý se celé dětství i v jeho dospělosti snažil navázat kontakt a obnovit příbuzenské vztahy. Ale tomu bránila synova matka. Takže posléze už ani syn neměl zájem se s otcem stýkat.

Její bratr trpěl po dlouhá léta těžkými onemocněními, kterým následně podlehl. Avšak syn mu „nebyl nápomocný v jeho těžkém životním období“.

O pomoc nepožádal, o nemoci neřekl

Okresní soud v Mostě se ale přiklonil na stranu synovy žaloby. Dospěl k závěru, že nedostatek citových pout způsobila zejména „nedostatečná snaha otce o rozvoj vztahu se synem“. Proto „syn neměl k otci žádný vztah ani v době dospívání a zletilosti“.

Otec nežádal syna o pomoc v nemoci a ani ho o ní neinformoval. „Sám byl soběstačný s výjimkou období hospitalizace a po hospitalizaci“, uvedl soud. Proto nebyly splněny podmínky pro vydědění podle občanského zákoníku. Důvody vydědění soud zamítl.

Povinný dědický díl ve výši 508 020,38 Kč muži náleží, rozhodl soud. Odvolací krajský soud to potvrdil.

Syn se měl podle tety přiznat

Proti tomu podala teta muže dovolání k Nejvyššímu soudu. Soudu prvního stupně vytýkala, že nevyzval syna – žalobce, aby prokázal neexistenci důvodů jeho vydědění, jak jsou uvedeny v občanském zákoníku. 

Sporné řízení podle části třetí občanského soudního řádu je ovládáno zásadou dispoziční, upozornil ale Nejvyšší soud. Soud je proto vázaný žalobou a vymezením skutku. Nemůže vycházet z jiného základu.

Kdo nese břemeno důkazů?

Poté Nejvyšší soud začal řešit otázku, kdo nese v řízení nepominutelného dědice břemeno tvrzení, které vedlo k vydědění. Ve sporném řízení musí žalobce uvést všechny skutkové okolnosti, kterými vylíčí skutkový děj, na jehož základě uplatňuje své právo,“ upozornil Nejvyšší soud.

Účastníkům se ukládá povinnost tvrdit významné skutečnosti a označit důkazy. Podle judikatury závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení, lze učinit pouze tehdy, jestliže tak neučiní ani přes řádné poučení.

Dědička se musí ubránit žalobě vyděděného

V tomto případě nese břemeno tvrzení dědic. Žalovaná teta jako dědička musí dokázat svá slova, že syn byl vyděděn právem. Jedině tak se může podle Nejvyššího soudu ubránit žalobě vyděděného syna jako nepominutelného dědice.

Poučovací povinnost soudu neznamená, že má žalovanou navádět, jaký jiný důvod vydědění by mohla pro úspěch ve svém sporu předložit. Poučovací povinnost soudu tady není proto, aby soud radil, na čem má vybudovat svoji procesní obranu, vzkázal ženě Nejvyšší soud.

Důvody nevyšly najevo, rozsudek platí

Soudy dovodily, že muž nebyl platně vyděděn. Tento závěr dědička před Nejvyšším soudem nezpochybnila. Ačkoli mohla v průběhu řízení předložit další důvody vydědění, jak je jmenuje občanský zákoník, jiné nepřinesla ani netvrdila. „Takové další důvody ani nevyšly jinak najevo,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Rozsudek odvolacího soudu byl správný, uzavřel Nejvyšší soud a dovolání zamítl.

Právní věta:

V řízení o žalobě nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu, vedeném proti žalovanému zůstavitelovu dědici, má břemeno tvrzení a na ně navazující břemeno důkazní o důvodnosti vydědění nepominutelného dědice žalovaný zůstavitelův dědic, a to nejen ohledně důvodu uvedeného v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i ohledně důvodů vydědění způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice (§ 1646 a 1647 o. z.), které zůstavitel v prohlášení o vydědění neuvedl.

Způsob řešení dědictví je nedílnou součástí právní ochrany majetku a péče o majetek obecně. Pokud zůstavitel nezanechá závěť, bude totiž jeho pozůstalost rozdělena podle zákona. Jak upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad, děti – a případně i jejich potomci – jsou tzv. nepominutelnými dědici. Mají tak zákonem stanovený minimální podíl na dědictví. Nárok na něj ztratí jen v případě vydědění, které ale lze ve skutečnosti realizovat poměrně obtížně.

„Při sepisování závěti nebo jiných pořízení pro případ smrti s cílem dobře právně ochránit svůj majetek je třeba na nepominutelné dědice pamatovat. Děti musí vždy dostat zákonem stanovený minimální díl, který u nezletilých potomků činí tři čtvrtiny a u zletilých vždy jednu čtvrtinu jejich zákonného dědického podílu. Nelze to ani v závěti jinak omezit nějakými podmínkami nebo pouze uvedením vůle zůstavitele,“ uvádí advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad. „Zákon je v tomto případě velmi přísný a vydědění je v praxi obtížně realizovatelné,“ dodává.

K vydědění může teoreticky dojít jen v případě zákonem stanovených důvodů:

· potomek neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,

· potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem,

· potomek byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo spáchal úmyslný trestný čin proti zůstaviteli (rodiči), jeho předku, potomku nebo manželu,

· potomek spáchal zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli (zůstavitele k ní donutil, lstivě svedl, překazil ji, zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil), ledaže mu to zůstavitel výslovně prominul,

· potomek vede trvale nezřízený život,

· potomek je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.

V praxi však přichází v úvahu jen velmi omezené množství z nich.

Mezi nepominutelné dědice patří vlastní děti, případně jejich potomci, tedy vnuci či pravnuci zůstavitele. Spadají sem i děti osvojené nebo dosud nenarozené. „Zajímavé je, že pokud dojde k platnému vydědění, tak na místo tohoto dědice mohou nastoupit jeho potomci. Ale ani ti nebudou dědit, pokud v době smrti zůstavitele ještě vyděděný potomek žije. To se však netýká případu marnotratného dědice, kde podmínkou vydědění je, že povinný díl dostanou jeho děti, popř. jejich potomci,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

To, zda vydědění bylo možné, se posuzuje podle stavu ke dni smrti zůstavitele. Pokud v rámci řízení o pozůstalosti dojde ke sporu o vydědění některého z dědiců, může se dotyčná osoba bránit u soudu.

Povinný díl, na který mají nepominutelní dědici nárok, přitom není představován podílem na pozůstalosti, nýbrž jen a pouze peněžní částkou rovnající se hodnotě tohoto povinného dílu. „Pokud tedy nepominutelný dědic nebude uveden v závěti, ale nebudou splněny podmínky k jeho vydědění, bude mít nárok na povinný díl. Nemůže však požadovat žádné věci z pozůstalosti, ostatní dědicové jej mohou pouze vyplatit,“ upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

Nemáte nikoho, kdo by po vás dědil, a začínáte myslet na věci příští? Nedovolte, aby váš majetek propadl státu, raději ho odkažte pro dobročinnost.

Trápí vás, že nemáte dědice, a přemýšlíte, co se jednou, po vaší smrti, stane s vaším majetkem? V případě, že lidé zemřou bez dědiců a nesepíšou závěť, nebo jejich dědicové pozůstalost odmítnou, připadne majetek po zemřelém jako tzv. odúmrť. Stát takto získává lecjaký majetek a někdy i velmi hodnotný. 

V roce 2022 řešil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podle své výroční zprávy 1480 případů takzvaných odúmrtí, kdy dohromady šlo o majetek v hodnotě více než 263 000 000 Kč. A to není malá částka. Proč ji neponechat státu, který mnohdy není dobrým hospodářem, ale raději pomoct nějaké charitativní organizaci?

V polovině září začala akce Měsíc dobročinné závěti, která potrvá až do 13. října 2024. Lidé, kteří odkážou v závěti sepsané u notáře svůj majetek nebo jeho část na dobročinné účely, dostanou částečně zpět notářský poplatek, který musejí uhradit notáři za sepsání závěti. Proplatí jim ho koalice „Za snadné dárcovství“, která – za finančního přispění Nadace Via – akci vyhlašuje.

Na budoucí dobročinnost by mohli myslet například lidé, kteří nemají zákonného a zatím ani závětního dědice.

ffffff