Smlouva o zcizení dědictví

Dědic může po smrti zůstavitele své dědické právo zcizit, tj. úplatně či bezúplatně převést na jinou osobu. Nabyvatel tímto vstupuje do práv a povinností náležejících k pozůstalosti. Smlouva o zcizení dědictví vyžaduje formu veřejné listiny – notářského zápisu.

Dědic může úplatnou či bezúplatnou smlouvou ve formě notářského zápisu převést své dědické právo, a to kdykoliv v době po smrti zůstavitele až do nabytí dědictví. Smlouvou o zcizení dědictví může nabyvatel nabývat dědické právo, aniž by bylo přesně stanoveno, co je předmětem převáděného dědického práva, nebo dědické právo vymezené na základě seznamu práv a povinností (podkladem pro tento seznam by mohl být například seznam aktiv a pasiv pozůstalosti vyhotovený v rámci řízení o pozůstalosti). Nabyvatel zcizením dědictví vstupuje do práv a povinností dědice náležejících k pozůstalosti. Nabyvatel i zcizitel dědictví jsou ale věřitelům za dluhy zůstavitele zavázáni společně a nerozdílně.

Příklad:

Osoba, která není dědicem, má zájem o pozůstalost. Dohodne se tedy s dědicem, který naopak o pozůstalost z obavy z možných dluhů zůstavitele zájem nemá, a již v průběhu pozůstalostního řízení uzavřou smlouvu o zcizení dědictví. Dědické právo tak přejde na nabyvatele a nabytí pozůstalostního majetku mu bude potvrzeno na základě výsledku pozůstalostního řízení. Strany smlouvy o zcizení dědictví se tím vyhnou nutnosti čekat na výsledek pozůstalostního řízení a nutnosti následného převodu vlastnického práva k jednotlivým věcem, které byly předmětem pozůstalosti.

• Poraďte se s našimi SPECIALISTY o možnostech řešení Vaší situace. Kontaktujte nás zde